V současné době jsem dospěl na základě svých poměrně malých znalostí k následujícím závěrům ve vztahu k lidskému jedinci, a to:

  1. Obelhává sám sebe o ostatních ani nemluvě.
  2. Nemá rád sám sebe (nemám na mysli egoistickou sobeckost).
  3. Intenzívně se brání naučit se třídit informace (chaos v hlavě mu vyhovuje).
  4. Být pokorný především sám k sobě.

Z uvedeného pak vyplývá

 

A) Naučit se být upřímný sám k sobě

Tj. být pravdomluvný ve vztahu ke své vlastní osobě bezpodmínečně. Tj. záměrně si neupravovat události a informace tak, aby mi vyhovovala. K ostatním s ohledem na tzv. milosrdnou lež, tj. zbytečně neubližovat jiným, ALE POZOR – nesledovat své cíle, resp. netaktizovat s cílem nedělat si problémy. Určitě je lepší mlčet než takto lhát (ve vztahu ke své energii).

B) Naučit se mít rád sám sebe

Např.

  1. Uvědomit si co mi jde, umím.
  2. Uvědomit si z čeho mám radost.
  3. Zásadně se s nikým nesrovnávat – každý jsme jedinečný!
  4. Uvědomit si co mi nejde a proč.
  5. Uvědomit si z čeho nemám radost a proč.
  6. Snažit se, abychom alespoň jednou denně si udělali nějakou radost.

C) Naučit se třídit informace dle horizontálního a vertikálního poznání

Viz článek „Jasně nejasné“.

Takto získáme
  1. Pochopíme, že všechny informace jsou pravdivé – tj. vždy pro určitou skupinu.
  2. Zdánlivě odporující informace najednou zapadnou a již si neodporují (myšleno v „hlavě“).

To v konečném důsledku znamená, že buď nadále budeme obelhávat sami sebe a nebo budeme k sobě upřímní, což sebou přináší i změnu myšlení.
A TO JE důvod, proč se tomu tolik všichni brání.

D) Uvědomit si co je pokora a její varianty

  1. Pokora ve vztahu k jiným má několik podob, (můj šef-nucená, spolupracovník, partner – abych vydržel na místě, ve vztahu… atd). Tyto pokory jsou víceméně vynucené stavem „přežití“. Spíše by se neměly jmenovat pokora, ale strach.
  2. Pokora ve smyslu rozvíjení sebe samého je např. jsem nadřízený vůči podřízenému, nebo rodič vůči dítěti… atd. Správné chování je většinou takové jakobychom byli v opačné situaci, čili já podřízený… atd.

Rozhodující pokora je pokora k sobě samému

Uvedeme si příklad – provedl jsem něco špatného, např. vulgárně jsem nadával.

  1. Následně jsme si to uvědomili.
  2. Snažíme se to IHNED napravit.
  3. Rozebereme si situaci, která nás k tomu vedla.
  4. Zjistíme HLAVNÍ příčinu a pečlivě si ji několikrát zopakujeme, abych si ji zapamatovali.
  5. Najdeme si řešení, které nám zabrání znovu udělat něco špatného, v našem případě, máme jasno, což nám neumožní kličkovat a schovávat se za tyto rozpory.
  6. Slíbím sám sobě, že v podobné situaci budeme již reagovat podle nového řešení.

** Lze s určitostí tvrdit, že poměrně v krátké době dojde k podobné situaci, kdy jsme reagovali špatně.

Ovšem je zde změna v tom, že NÁM V HLAVĚ PROBLESKNE MYŠLENKA, KDY SI UVĚDOMÍME TUTO PODOBNOST A ZÁROVEŇ ZVOLÍME ŘEŠENÍ.

Pokud zareagujeme podle nového scénáře je vše O.K.

Pokud budeme reagovat jako posledně, tj. špatně, pak je nezbytné

  1. Uvědomit si plně naši volbu a neschovávat se sám za sebe (tzv. hra na hlupáka, já nevím v čem to je, nerozumím tomu, nemůžu na to přijít atd.)
  2. Chci se skutečně změnit v podobné situaci nebo mi to vyhovuje a jen předstírám, že chci být lepší.

Zde je nutné položit si otázku proč tak činím sám před sebou:

  1. Pokud si odpovím, že jsem se neuhlídal (opět v hlavě mi probleskne zda-li hovořím pravdu – to probleskne vždy a pokud si myslíte, že ne, je to opět hra na hlupáka), a slíbím si , že to příště opakovat již nebudu, je to O.K.

    Další postup viz. **
    Pokud znova selžu, tedy budu reagovat špatně, pak viz. ***
  1. Pokud si odpovím, že „na to kašlu“, asi bych se měl nad sebou znovu zamyslet, proč takto reaguji. Následně si asi uvědomím, jaký jsem zmetek, ale hned si to zdůvodním, např. „ostatní se chovají zrovna tak“.

Pak je důležité si uvědomit, zda-li chci skutečně mít vlastnosti, které jsem si zvolil a nebo zůstanu takový jaký jsem.
Obvykle následuje zákon karmy.

*** asi zde nastoupí již zákon karmy a následně viz. **

Ve výsledku, pokud se snažíme reagovat správně, tak přehráváním podobných situaci nakonec zareagujeme správně, což se mj. i projeví vnitřním pocitem spokojenosti a tím jsme se dostali zase o kousek dál ve smyslu sebepoznání a zkvalitnění vlastního života. Tedy jednoduše řečeno zmenšili jsme zase své vlastní negativní reakce a tím zmenšili riziko patřičné karmy nebo zákonu „akce – reakce“.